Hipoterapie

Osobní zkušenost:

 

 V otázce podpory vývoje byla a stále je pro Johanku jasnou volbou hiporehabilitace. V jejím raném věku jsem prošla kurzem v o.s. svítání, kde mě učili, jak mohu bezpečně provozovat rehabilitaci Johance doma na našem vysokém oslu. Vozili jsme ji dle instrukcí každý den 20min. Výsledky byly překvapivé. Přes svou diagnózu Downův syndrom, začala chodit již na roce a půl. Pozoruhodné bylo, že jakmile jsme jízdy na 14 dní vynechali, začala opět lézt po čtyřech. Rychle jsme se k pravidelnému vožení vrátili a chození tím ukotvili. Johance dnes  nečiní problém být takřka celý den v sedle. Krom blahodárného účinku na držení těla a práci s břišními svaly, také vděčíme oslům za skvělé výlety.

Možnosti dnes:

Později jsme vozili i děti se stejnou diagnózou. Časem jsem si pořídila nelekavou kobylu s úžasným citem pro lidi s handicapem. Pracuji s ní na základě vztahu a důvěry. Připravuji ji na licenci hiporehabilitačního koně. spolupracuji s Pavlem Kolou, který prošel kurzem asistenta hiporehabilitace. Má za úkol dítě správně držet a jistit. Mám v něho důvěru vzhledem k bezpečnosti dětí. Používáme speciálně uzpůsobená madla a postroj. Krom dětí s Downovým syndromem vozíme pravidelně i děti s DMO, autismem či hypotonií. Před první jízdou prochází dítě kontrolou a konzultací s fyzioterapeutkou.