NEPOSKVRNĚNÁ LÁSKA K PENĚZŮM

Jó to je téma!

Vyrůstala jsem šťastně chudě. Pamatuju si, jak jsem pro naší osmi člennou rodinu pažravých kobylek chodila nakupovat. Soupis standartně obsahoval dva chleby, 30 rohlíků a 20 deka krůtího nářezu. No tak si ty plátky salámu rozpočítejte…

Uměli jsme si život fantasticky užívat, protože ty nejlepší věci jsou zadarmo. Rodiče s námi trávili čas. Oba. Hodně snili a sny si plnili. Co nemohli pořídit, prostě vyrobili.

Pamatuju si ten mimořádně povznášející pocit, když jsem na jeden z nejlepších vandrů vyjela s 60ti korunami v kapse. V báglu spacák, bochník chleba. V Olomouci jsem zabrousila do sekáče. A světe div se, byly tam sexy kozačky za 60 Kč, které mi přesně padly! Nojo. Tak jsem si je koupila za poslední fufník. Vyšla jsem na ulici a rozlil se po mě nepopsatelný pocit lehkosti. Pro nádherné zážitky nepotřebuju ani korunu!

Nemusím být otrokem fádního zaměstnání, abych si užívala. Práci jsem si vybírala podle toho, jestli mě baví. Na plat jsem se u přijímacích pohovorů nikdy neptala. Vždycky mi přeci něco dají.

A pak jsem se vdala za člověka, který má tři statky. Za celých 15 let jsem nepochopila výhodu ve vlastnění mnoha velkých nemovitostí. Tíha, tíha, tíha. Zpravidla na účtu jdu od nuly opět k nule. Když nula chvíli trvá, baví mě to. Jednou mi však můj muž potřeboval přesunout nějaké peníze na účet, a hnedle nám nějací podvodníci ten účet nabourali. Od té doby mi přijde o strach mít nějaký finanční obnos kdekoliv na kupě.

Říkávala jsem, že nemám ráda peníze, ale mám ráda to, co si za ně koupím.

Skromnost je dobrovolně mým životním stylem, který mi dává jistý druh svobody.

Už několik let mi však občas brnkne do not tušení, že můj vztah k penězům není zdravý.

Různě se mi v průběhu života boří limity snů. Zjišťuju, že je možné i to, co jsem si z nějakých důvodů zakazovala nebo si myslela, že není možné. A najednou jsem narazila na zatuhlý limit v podobě nepřijetí peněz.

Hojnost mám, v životě se mi děje vše vysněné i nepředstavitelné. Ale téměř stále nemám ani vindru.

Uvědomuji si, že kdybych měla peněz o něco víc, než potřebuju, nemrhala bych jimi. Tvořila bych překrásné věci, kterých mám v hlavě frontu.

Jednou, při ecstatickém tanci jsem imaginárně dostala do rukou dva dary, takové baňky. Úplně jsem cítila jejich váhu v rukou. Jedna baňka byla zlatá. Hned mi bylo jasné, že to je hojnost finanční. Druhá byla sladká. Trochu mi to trvalo, než mi to došlo… No prostě slasti pozemské! Ty přišly hned. Prožitky všeho druhu pro mě byly důležité vždy a děly se. Graduje to. Ale i to zlato je tam připravené. Ostatně jako pro každého. Čeká, až se mu správně otevřeme. Podivuhodné bylo, že jsem si v tu chvíli uvědomovala obrovskou hodnotu těch darů a cítila jsem velikánskou vděčnost. Říkám si v duchu: „Děkuju Bože! Naložím s tím nejlépe jak dovedu, budu pomáhat dětem z dětských domovů, planetě, potřebným…“ Najednou jsem cítila blokaci všeho. Zástavu proudu dění. Něco je špatně. Chvíli přemýšlím. Aha! „Děkuju Bože, použiju to pro sebe.“ A najednou to všechno zase proudilo a žádné díky to po mě nechtělo. Jen když zářím…

Nicméně jsem měla pořád problém říci si o peníze. Připadala jsem si pak špatná. Nedovolila jsem si investovat vysoké částky i do těch věcí, které stojí za to. Zároveň mi bylo proti srsti přijímat vyšší částky za svoji tvorbu a práci. Přetrvával ve mě strach, že peníze kazí charakter.

A teď do toho přišel ten proces s láskou. Ukotvilo se ve mně, že láska v čisté podobě nikdy neškodí. Netušila jsem, jakou souvislost se vztahem k penězům to má. Co zakaluje tuto lásku? Pýcha, nenasytnost, touha po moci, nezodpovědnost, závislost… Samotná láska k nim neškodí.

Proto, abych se nedostávala do otroctví potřeby peněz je pro mě moc důležité, vědět nejen o tom, po čem moje nitro touží, ale také je velice potřeba vědět, po čem NETOUŽÍ. Je mnoho lákavých věcí, které mě nadchnou a ktré bych chtěla. Pak se ale zamyslím nad tím, po čem prahne moje duše. V toto období chce klid, jednoduchost a tvoření. Zatoužím-li povrchně po něčem, co by mě zatížilo a odklonilo od svých cest, naladím se na ten konečný pocit a zpravidla to přestanu chtít. Moc dobrým ukazatelem pro mě je, jestli s vytouženou věcí či činností budu víc vnitřně zářit.  

Vždycky mě těšil výměnný obchod, jelikož jsem se jím vyhnula kontaktu s penězi. Jenomže ne vždy se druhým hodí to, co dovedu já. Ostatně hra s financemi ve své podstatě není nic jiného než výměnný obchod. S tou obrovskou výhodou, že se dají vyměnit za téměř cokoliv. Většinou dociluji svých snů, na které bych obyčejně neměla peníze tím, že je vyrobím. Má to své limity. Děkuji penězům za to, že nemusím umět všechno.

Občas zajedu za svými přáteli do hor na indiánskou saunu. Jelikož nesnáším vedro, je účelem cesty spíše to, že tu sebranku uvidím hezky po kupě. Je to fajn důvod se sejít. Naposledy jsem potní chýši nevydržela ani čtvrt hodiny. Stihnul mnou ale projít takový letmý pocit. Stojím v bujné zahradě a někdo mi podává peníze. Hodně bankovek. A mě to hřeje. Přijímám je s úctou i pokorou. Neposuzuju, jestli jsem si je zasloužila nebo nezasloužila. Cítím, jak mi otevírají možnost tvořit svá poslání a krásu. A tak jsem za ně ráda. Není tam chtíč, není tam potřeba je vlastnit. Není tam strach, že o ně přijdu. Prostě ke mně přišly a já je s láskou použiju. Ano! Miluju peníze! Já miluju peníze čistou láskou, která nemůže nijak nikomu škodit. Nemůže kazit charakter, protože nemá nežádoucí příměsi a závislosti. Brány se otevírají…