NEŘÁD

Došla jsem k závěru, že když nemám potřebu s partnerem sdílet bydlení a fůru praktických věcí, když cit k němu nezatížím ničím, může mi být úplně jedno, jaký má ten člověk charakter.

Pak jsem ho potkala. Od pohledu neřád. Známé básničky na balení holek. V očích odlesk povrchnosti a prozíravosti. Fascinoval mě naturalismem, syrově divokým žitím, jiskrou.

Tady si to vyzkouším!

Naprostá neexistence jistoty vztahu ukotvovala mou nezávislost na vlivech vnějších.

Vypravoval mi o ženě, která mu „zlomila srdce“. To, že si lásku k ní může ponechat, jsem mu zcela vysvětlit nedovedla.

Začal se svěřovat.

„Víš co jsem zač? Když byla moje žena těhotná, řekl jsem jí, že jestli to bude holka, ať ji vymění. Že budu radši vychovávat cizího kluka než holku. Pak jsem takhle vzal kudlu a říkám: „Když to bude postižený, (v tu chvíli zabodl kudlu do stolu) zabiju ho.“

Nepřijde mi náhodou, že mám tři dcery, dvě z nich mají handicap. Bolavé téma? Asi vůbec. Na vlastní kůži vím, jakými klenoty jsou. Jsem ráda, že jsou přesně takové.

V tu chvíli jsem cítila soucit s ním. Mám k neřádům zvláštní slabost. Ono smíření se sebou, je někdy velmi vysoká škola života.

Nebolelo mě s ním nic.

Zpětně se mi omlouval, že mě trápil. Dodnes myslím nepochopil, jakou důležitou úlohu pro mě hrál ve své syrové podobě.

Chtěla jsem poznat matku jejich zdravého syna.

Netrvalo to dlouho, a když jsem byla doma ve své posteli, bez něj, pocítila jsem, že mi byla odebrána touha po něm, ale zůstalo vřelé přátelství. Jakoby mi to říkalo: „Dobrý, to stačí.“

Byla jsem zvědavá, zda se tak stalo i u něho. Už se neozval, telefon nezvedal. Trochu mě uráželo, že se se mnou nebaví vůbec.

Po čase v noci zavolal. Společně se svou ženou. Směla jsem tu silnou ženu, schopnou odpouštění, potkat osobně.

Po letech se k ní vrátil. A zdá se, že je konečně věrný!

Pro mě, možná jako odměna za přijetí jakékoliv bytosti, byl připraven vztah, který vysoce překonal všechny mé představy…

Ta krátká zkušenost nás oba obohatila.