autor: kouzlozapa | Říj 13, 2024 | Uncategorized
Miluju dědky Ty s dlouhými bílými vousy, co sedávají u mariáše a v hospodě mají místo pro půllitry pod deskou stolu. Nebo starý čundráky s tváří ošlehanou větrem s hlubokými vráskami od dojetí z dálek. Kulišácké loutkoherce a umělce s odleskem mnohých...
autor: kouzlozapa | Říj 3, 2024 | Uncategorized
Domov DOMOV. Základní potřeba? Nu jak pro koho. Mě třeba překáží strop. Když jsem trávila doma pod střechou víc jak půl dne, byla jsem otrávená. Střídavá péče o děti mi v posledním roce navíc otevřela možnost být dost sama. Nemohla jsem se dosytit brouzdání rosou,...
autor: kouzlozapa | Zář 8, 2020 | Uncategorized
Na výkon jsme hrdí. Překračujeme limity druhých a hranice své vlastní. Často bývá právě ona vrchní příčka hlavním motivem našeho snažení a investic, především těch časových. Ne, nemluvím o sportu a stupních vítězů. Tento model se mi v životě objevuje všude možně. Ve...
autor: kouzlozapa | Dub 12, 2020 | Uncategorized
Život je magicky čarokrásný. Možná jsem klikař, že můj život je právě takový. A možná ho tak prostě vidím. Když mi bylo osm roků, byla jsem velmi šťastná. Všechno bylo tak opravdové, živé. A ti velcí dospělí lidé mi připadali ustaraní, zatížení, v nějaké mlze. Umanula...
autor: kouzlozapa | Dub 11, 2020 | Uncategorized
Často jsem si říkávala, že život je nespravedlivý. Já se mám tak krásně, každý nádech stojí za to a přináší další a další milá překvapení. V každý čas svýho života se cítím tolik šťastná, že to snad ani víc nejde. A každej rok se divím, že to šlo zase ještě o kousek...
autor: kouzlozapa | Bře 20, 2020 | Uncategorized
Od malička potřebuju létat. V dětství jsem měla pocit, že to umím. Skákala jsem ze stoličky, židle, stolu… s dychtivým máváním rukama a očekáváním, že se nadnesu. Příčky jsem zvedala až do chvíle, kdy jsem zkusila střechu garáže. Máchání rukama bylo opět bez efektu,...
Nejnovější komentáře