Výkon

Na výkon jsme hrdí. Překračujeme limity druhých a hranice své vlastní. Často bývá právě ona vrchní příčka hlavním motivem našeho snažení a investic, především těch časových. Ne, nemluvím o sportu a stupních vítězů. Tento model se mi v životě objevuje všude možně. Ve škole mě bavilo, být jediná holka, co se učí jezdit náklaďákem. Vyrůstala jsem v náboženské komunitě a velmi mě naplňovala služba tohoto druhu s tím, že teď jsem chvályhodným člověkem. A nakonec jsem si vzala farmáře, který byl vychován v tom duchu, že pokud se neudřeš, nejsi dost dobrý. Nýbrž žít na farmě byl opravdu můj veliký sen. A tak jsem ten sen žila naplno a myslím, že jsem byla dobrou ženou svému muži. Vlastně mi dělalo dobře, že je na mě nějakým způsobem hrdý, a že si „zasluhuju“ jeho lásku. Když se vrátím k vrchním příčkám výkonu, musím si opravdu přiznat, že mi dělalo moc dobře, když mě někdo srovnával se ženami jinými a obdivoval, co všechno zvládnu. A tak jsem se svým mužem přes den lítala po pastvinách, naháněla krávy, uklízela seno, kydala hnůj, občas jezdila traktorem (například soupravou z obrázku výše) a vyráběla sýry. V noci jsme budovali rodinné hnízdo. Ve dvě ráno se naše činnost často podobala počínání Pata a Mata, ovšem ve vláčnějším tempu. Do toho jsem vařila a později rodila děti.

A teď vám budu vyprávět, jak to kouzelník život celé otočil.

Těhotenství s Johankou mě úplně vyřadilo z pracovního provozu. To jediné, co mi šlo, bylo psaní pohádek u krbu. Někdy jsem se přemáhala a snažila se zase zvládat věci jako dřív. Kosa na kámen padla ve chvíli, kdy dítě ve mně přestalo růst. Lékaře to znepokojovalo, uvažovali i o předčasném porodu. Musela jsem si vybrat mezi prací a děťátkem. Tehdy jako by mi dušička v břiše s úplným klidem a možností volby říkala: „V pořádku mami, pokud jsi takhle šťastná, tak já to zkusím jinde.“ Tato situace se opakovala, dokud jsem nepochopila, že mé pohnutky k práci nejsou úplně čisté. Bylo tam ego. A tak jsem se učila nechávat slávu pracovitosti na jiných. Samozřejmě, že jsem si plánovala, že po porodu dítě už moje činnosti ohrožovat nebudou, tak vezmu nosítko a všecko to doženeme. Ale nejenže měla pevná nosítka kvůli kyčlím zakázaná, navíc je v tomhle směru Johanka nekompromisní dodnes. Pokud pracuju s radostí a ze srdce, je spokojená. Když do práce zamíchám ambice, výkon nebo touhu po úspěchu, nasadí jako lék neuvěřitelnou hyperaktivitu se schopností bleskurychle škodit a škodolibým chechtáním. V rezignaci mi pak nezbude nic jiného, než jenom tak být. A nacházím v tom zase štěstí. Navíc mám najednou čas i na tvoření a podporu lidí, kteří v životě nemají takové štěstí jako já. To ve mně klíčilo už dlouho, ale nechávala jsem si to na důchod. Činnosti, kterým se teď věnuji, mě velmi naplňují, ale nejsou považovány za práci. Když k tomu přidám svou nepořádnost, jsem teď za největšího lenocha. V jedné krátké životní etapě dokonce manželovi vařily jiné ženy obědy. Pamatuji si jaký problém mi dělalo nechat to tak být, neospravedlňovat se, ale prostě poděkovat.
A když tak pozoruju tu podivuhodnou „jinou“ bytost, která vyrůstá po našem boku, …ona se nenarodila pro výkon. A přece si zasluhuje bezmeznou lásku. Je vlastně zasloužená láska skutečnou láskou? …Jejím životem je kouzlit ve tvářích lidí úsměvy a srdečný smích. Když manžel pozoruje její mistrovství vtipu, říká, že Bůh dal každému stejně, ale každému jinam. I ve výchově se často projevuje důraz na výkon. Co všechno naše děti dovedou je naše vizitka. Pro ně je ale největší radostí naše radost, takže pro nás mnohé dokáží. Přesto mi připadá, že při mnohých terapiích Johanka neudělala tak veliké pokroky, jako v tu dobu, kdy se z ní dovedu radovat. Podívám se na její plochý obličej a líbí se mi přesně takový. Když mi je jedno, jestli dokáže to, co její kamarádi nebo ne. Když se lidem chlubím, že má Downův syndrom, když se podivují, že je malinká. A vysvětlím, že právě proto, je tak výjimečně vtipná a vřelá. A najednou jí jdou věci, u kterých jsme ani nečekali, že je jednou zvládne.

Náklaďákem jsem chtěla jezdit od deseti let, kdy mi taťulda sliboval, že mě vezme s sebou na služební cestu do Anglie Avií. Pak mu jednou Avie klekla, z Francie dojel stopem domů a už tu práci nedělal. No tak jsem si musela tento sen splnit sama. Řidičák jsem na střední zemědělské škole dostala v rámci výuky. Když jsem ovšem jela na první služební cestu do Francie, byli po mém návratu rodiče v takovém psychickém stavu, že jsem usoudila, že jezdit tedy budu, až budu bydlet sama. Nýbrž od rodičů jsem se prakticky přestěhovala rovnou k manželovi a k tomu náklaďáku jsem se vrátila až jako matka s představivostí katastrof a možností úmrtí úměrné čerstvému třetímu mateřství. Takže místo machrovinky to bylo komické ploužení Českou republikou s kilometrovými kolonami za mnou a s věčnou prosbou o pomoc při nakládkách.

Obrovská záplava citu, která přicházela narozením každého našeho miminka, mi postupně dokázala, že nejlepším vodítkem nejsou pravidla, zásady ani zákony, ale právě cit a předivo života. Byla jsem ale zvyklá věnovat fůru času náboženským aktivitám. A nejednou jsem si připadala neužitečná. A tak jsem si šla pro radu do přírody. Ono to tak chodí. Když něco sama nevím, tak chodím tiše přírodou a ono se všechno krásně vyjasní. Bloumala jsem krajinou a najednou jsem hluboce pocítila, že můj život, který nosím v tadytom těle, ten nevysvětlitelný zázrak, je kousek Boha. Vzal ho ze sebe a dal ho do mě. Cítí skrze nej, co cítím já. A skrze cit mi napovídá zase on. Nesvěřil mi život žádného jiného člověka, ale ten můj. To nejlepší, co mohu Bohu za tento dar dát je to, že tomu kousku ve mně, bude hezky. Když se cítím dobře já, cítí se dobře i on. A tehdy, když je mé srdce naplněné štěstím až přetéká, začne samo od sebe rozdávat štěstí všem ostatním. Je velmi paradoxní, kolik pokory člověk potřebuje k tomu, aby jeho cílem nebylo být chvályhodným a dobrým člověkem z pohledu ostatních lidí, obzvláště těch nejbližších, ale když je jeho cílem cítit se co nejlépe. Určitě to s sebou nese mnohá odsouzení lidmi, na kterých mi záleží. Ale nemohu jinak. A přece moje štěstí přetéká pro mnoho lidí, které jsou mu otevření.